Turistický výlet do Beskyd se zeměpisnou exkurzí

V pátek 12. července se posunul projekt S dětmi za sportem od diváckých sportovních zážitků k aktivnímu sportu. V 8:45 ráno jsme se vydali hned s 23 dětmi a jednou studentkou střední školy Dianou na turistický výlet do Moravskoslezských Beskyd.

Vlakem s jedním přestupem jsme za půl hodiny dojeli do Frýdku-Místku. Hodinová přestávka na přestup se využila k přípravě na exkurzi ve formě krátkého povídání s dětmi o globálním oteplování. Poté následoval přesun autobusem k horské chatě na Visalajích.

Od chaty Visalaje jsme šli dva kilometry k vědeckému pracovišti na Bílém Kříži, které se nachází v nadmořské výšce 890 metrů nad mořem. Krátký nenáročný výstup se tak trochu proměnil v závod. Každý šel do kopce jinou rychlostí, takže to vypadalo, jako když peloton právě probíhajícího cyklistického závodu Tour de France stoupá do vysokohorského průsmyku v Alpách nebo Pyrenejích. Jako první přišla k vědecké stanici Mirka. Ale i všichni ostatní přišli k vědecké stanici v „časovém limitu“ před plánovaným začátkem exkurze. A to navzdory krátkému slabému dešti, který před exkurzí příjemně osvěžil horský vzduch.

Samotná exkurze probíhala přibližně jednu vyučovací hodinu. Paní Hana, která nás na exkurzi provázela, nás seznámila se základní funkcí stanice - zkoumání globálního oteplování na rostliny a stromy. Ve dvou sklenících vědeckého pracoviště rostou stejné stromy. V jednom z nich se nachází stejný vzduch jako venku, do druhého pracovníci vpouštějí dvojnásobné koncentrace oxidu uhličitého. Paní Hana krásně, jednoduše a výstižně popsala podstatu fotosyntézy: „Stromy dýchají oxid uhličitý a vydechují kyslík.“ (u lidí je to naopak) Děti měly na paní Hanu k tématu řadu zajímavých otázek. Jelikož v areálu vědeckého pracoviště se nachází také meteorologická stanice, mají pracovníci vědeckého střediska všechny důležité klimatické informace po ruce.

Po zakončení exkurze přišel strach z bouřky, neboť se několikrát ozval hrom. Nicméně při této bouřce nespadla na zem ani jedna kapka vody. Tak jsme mohli v plánované túře pokračovat směrem k turistické chatě Švarná Hanka. Překonat strach z bouřky pomohl asi půl kilometrový sestup ve středně vysokém lese. Nicméně za rozcestníkem Smrkovina již opět naplno svítilo slunce. Výhled trochu snižoval letní opar, takže hřeben Malé Fatry šel vidět jen velmi slabě.

Od chaty Švarná Hanka jsme se vrátili asi 1 kilometr po stejné cestě k rozcestníku Smrkovina. Od něj pokračovala trasa po zelené značce, zpočátku skoro zarostlým chodníkem, dále převážně lesem, zpátky na Visalaje. Při jediném prudším klesání šli kluci Mirek, Sebík, Jirka a Dominik pomalu; časová rezerva na autobus se jevila jako dostatečná. Cestu zpátky dětem obohatilo pozorování malých žab v kaluži na okraji cesty. Na posledním výstupu k autobusu nás opět zastihla krátká dešťová přeháňka. Ta pročistila vzduch, takže vrchol Lysé hory se zdál být na dosah ruky. Pořádný déšť se spustil, až když jsme jeli zpátky autobusem do Frýdku-Místku a z něj (už opět bez deště) dvěma vlaky do Ostravy.

Daniel Bednář (projekt S dětmi za sportem)

Autorka fotografií: Lubica Vaňková